Kern

V roce 1819 založil ve švýcarském Aarau Jakob Kern firmu, která za dobu své existence, tj. do roku 1988, kdy byla prodána konkurenční firmě Wild Heerbrugg a o necelé tři roky později v rámci společnosti Leica zrušena, přinesla několik světově významných konstrukcí klasických i elektronických geodetických přístrojů. Až do roku 1969 ve vedoucích funkcích působili příslušníci dalších generací rodu zakladatele. Některé její přístroje, zejména z oblasti dálkoměrů a systémů pro průmyslová měření, byly dále vyvíjeny v rámci koncernu Hexagon.

Podnik začínal výrobou rýsovadel, která v programu firmy – i když ve značně pozměněné podobě – vydržela téměř po celou dobu její existence. První období vrcholilo na přelomu 19. a 20. století, kdy firma Kern dodala vybavení pro zaměření vytyčovací sítě a vytyčovací práce pro výstavbu Simplonského tunelu a některých dalších (Gotthard, Lötschberg, Mont Cenis), patřících k tehdejším vrcholům technického umění. Roku 1865 se rodinná firma změnila na komanditní společnost Kern & Cie. (Kern & Co.) a roku 1914 na akciovou společnost Kern & Co. AG. Firma se stala světoznámou, konstruovala a vyráběla řadu optických přístrojů, zařízení a pomůcek pro civilní i vojenské použití. Mezi nimi byly geodetické přístroje a pomůcky (heliotropy, vytyčovací hranoly), dalekohledy, ve 20. letech 20. století fotoaparáty. Na počátku 20. století jako novinku vyráběla několik typů teodolitů – tachymetrů s integrovaným dálkoměrem. Od roku 1924 podnik Kern spolupracoval s optickou firmou Ernst Leitz ve Wetzlaru.

Druhé období charakterizují přístroje se skleněnými dělenými kruhy. Roku 1935 do firmy Kern přešel vynikající konstruktér Heinrich Wild (1877–1951), ve spolupráci s Rudolfem Hallerem konstruoval tzv. dvoukruhové teodolity (DK). V letech 1945 až 1963 firma Kern vyráběla objektivy pro filmový průmysl i pro kosmickou agenturu NASA, po roce 1949 kratší čas lékařské přístroje. V roce 1954 byla založena dceřiná společnost Kern Instruments Inc. v USA, v roce 1972 v Kanadě a 1976 v Brazílii a Dánsku. V roce 1950 firma Kern začínala s výrobou analogových fotogrammetrických přístrojů podle patentů H. Wilda pro snímky formátu až 23 cm x 23 cm. Světového úspěchu dosáhl PG2 s připojeným kreslicím stolem, včetně variant pro snímky pořízené kamerami s širokoúhlými a velmi širokoúhlými objektivy.

Po roce 1961 byly do výrobního programu zařazeny kompenzátorové nivelační přístroje, místo párových ustanovek je použita třecí spojka a nekonečná jemná ustanovka. V roce 1971 byl představen elektrooptický dálkoměr DM 1000, nástupcem se stal DM 2000. Dálkoměr DM 102, uvedený na trh roku 1973, a pozdější DM 104, byl pomocí adapteru nasazovací na klopnou osu dalekohledu klasických teodolitů (přesnost 5 mm + 5 ppm). Světelné dálkoměry řady DM 500 až DM 504, uvedené na trh v polovině 70. let, byly v té době nejmenšími (hmotnost 1,8 kg) a patřily k nejpřesnějším. Světově nejpřesnější byly 3 modely dálkoměrů Mekometer, vyvinuté ve spolupráci s firmou Com-Rad Ltd., Slough/London. V roce 1973 to byl ME 1000, následoval oblíbený ME 3000 a v roce 1986 ME 5000. V praxi oblíbená byla tzv. E – série elektronických teodolitů s inkrementálním dělením kruhů a konstrukčně zajímavým dvouosým kapalinovým kompenzátorem bez mechanických dílů s citlivostí 0,003 mgon. Po roce 1977 byl základem vteřinový E2. Z tohoto typu byly odvozeny varianty se servopohonem, k teodolitům se používaly dálkoměry řady DM500.